Duchovní slovo

Řádná doba liturgického roku, který prožíváme, nám umožňuje zakusit krásnou cestu následování Krista. Jsme jím povoláni, abychom šli tam, kam jde on. Je to možné? Myslím, že ano, pokud pozorně nasloucháme Jeho slovu a díváme se na Jeho díla s touhou následovat ho v našem každodenním životě. Co pro to můžeme udělat dnes? Můžeme dnešní slovo proměnit v činy? Hleďme na Ježíše. Odchází do Galileje. Zastaví se v Kafarnau. Kafarnaum se stane Ježíšovým domovem. Tak budou mluvit o tomto místě. Krásný termín: Ježíšův dům. Mluvíme tak o chrámu, o svatostánku, o každém kostele, o rodině. Ale je to ten dům, ve kterém chce Bůh přebývat?

Mladá dívka Terezie Martin chtěla být jeptiškou. V devíti letech napsala: ‚‚ Musím obětovat svůj život, abych byla velkou světicí ‘‘, laskavá milující povaha. Jejím oblíbeným předmětem ve škole byla biblická historie, měla ráda také hodiny katechismu. V den svého prvního svatého přijímání řekla, že první svaté přijímání je polibek od Boha. Dnes nazýváme Terezii z Lisieux kvítkem Dítěte Ježíše.

Každý člověk se do určité míry naplňuje v tom, co dělá. Dovolme, ať nás vede Duch Svatý. Dovolme dobru, aby v nás působilo.

Otec Alexander