Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko! O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší Boží chování od našeho, jeho smýšlení od smýšlení našeho. (srov. Iz 55,6-9)
Každý se někdy ocitáme v těžkých situacích – ztrácíme půdu pod nohama, rozpadají se nám vztahy, zažíváme bezpráví, jsme zrazováni, prosíme o uzdravení a ono nepřichází…
Někdy máme naštěstí spřízněnou duši, která nám naslouchá a pomůže. Ale vždycky tuto možnost nemáme.
A kolikrát jsme už slyšeli, že máme nablízku Boha a můžeme se obracet na něj. A přesto jsme se k tomu avšak nějak neodhodlali a zůstali sami. Je totiž těžké věřit v náročných situacích…
Celá Bible je ale sdělením a výzvou, abychom ve všem Bohu důvěřovali. Že stojí za to neztrácet naději a v důvěře se v každé situaci k Bohu obracet. Například Ježíšův výrok: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte, a já vás občerstvím“ (Mt 11, 28-30), přímo vybízí jít se svými těžkostmi za ním. On na nás vždycky věrně a trpělivě čeká, až jej začneme hledat.
A je náročné těžké věřit v těžkých situacích Možná si někdy v daném okamžiku Boží pomoc představujeme jinak, ale Bůh naštěstí naše osudy vidí z vyšší perspektivy než my. S odstupem času se nám tak vše může jevit jinak.
Pojď ke mně
se vší svou námahou,
tíhou a bolestí,
u mne najdeš klid, pokoj a úlevu…
www.vira.cz Autor: Rh
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Apoštolové se shromáždili u Ježíše
a vypravovali mu všechno, co dělali a učili.
Řekl jim: "Pojďte i vy někam na opuštěné místo
a trochu si odpočiňte."
(Mk 6,30-31)
Mohlo by se zdát, že ke vší naší vyčerpanosti
z každodenní práce a starostí
nám Bůh přidává ještě další úkoly a povinnosti.
„Musíš chodit do kostela, musíš se modlit,
měl bys ještě horlivěji sloužit potřebným...“
Neočekává od nás Bůh čím dál větší výkony, nechce nás úplně vyždímat?
Už při stvoření nám ale Bůh daroval den odpočinku.
Bůh říká: "Tohle je den, kdy se nemusíš štvát.
Můžeš si odpočinout a nebude ti to chybět,
protože jsem ten den zvlášť požehnal. Je pro tebe."
Pro Ježíšovi učedníky to má ještě osobnější rozměr.
Ježíš stojí o to, abys k němu i ty jako apoštolové přišel
a vypravoval mu o všem, cos dělal, co tě vyčerpalo a zatížilo.
Záleží mu na tom, protože se o tebe zajímá se vším všudy.
A chce, aby sis s ním někde v klidu odpočinul.
On tě nepřišel vyšťavit.
Přináší ti občerstvení
a novou sílu.
www. vira.cz
Řádná doba liturgického roku, který prožíváme, nám umožňuje zakusit krásnou cestu následování Krista. Jsme jím povoláni, abychom šli tam, kam jde on. Je to možné? Myslím, že ano, pokud pozorně nasloucháme Jeho slovu a díváme se na Jeho díla s touhou následovat ho v našem každodenním životě. Co pro to můžeme udělat dnes? Můžeme dnešní slovo proměnit v činy? Hleďme na Ježíše. Odchází do Galileje. Zastaví se v Kafarnau. Kafarnaum se stane Ježíšovým domovem. Tak budou mluvit o tomto místě. Krásný termín: Ježíšův dům. Mluvíme tak o chrámu, o svatostánku, o každém kostele, o rodině. Ale je to ten dům, ve kterém chce Bůh přebývat?
Mladá dívka Terezie Martin chtěla být jeptiškou. V devíti letech napsala: ‚‚ Musím obětovat svůj život, abych byla velkou světicí ‘‘, laskavá milující povaha. Jejím oblíbeným předmětem ve škole byla biblická historie, měla ráda také hodiny katechismu. V den svého prvního svatého přijímání řekla, že první svaté přijímání je polibek od Boha. Dnes nazýváme Terezii z Lisieux kvítkem Dítěte Ježíše.
Každý člověk se do určité míry naplňuje v tom, co dělá. Dovolme, ať nás vede Duch Svatý. Dovolme dobru, aby v nás působilo.
Otec Alexander