Na kolisním kurzu

Milí přátelé,

omlouvám se, že jsem vstoupil do německého překladu "Na kolisním kursu", kde se autorka zmiňuje o Polsku. Dokazuje jen, že stejně jako my , ostatní země bývalého východního bloku jsou nesmiřitelně rozdělené a bohužel ani víra, která v naší zemi je velmi slabá, nemá sílu lidi v těchto zemích spojit. Proto si myslím, že bychom měli vědět něco co se děje u našich sousedů ale i v jiných zemí. Náboženství má velkou úlohu nejen ohledně smiřování národů ale bohužel i k jejich rozdělování, což je permanentně vidět nejen mezi Palestinci a Izraelem ale např. při pronásledování nás křesťanů. 

 

"Miluj bližního svého jako sebe sama"...Slova Ježíše Krista jsou navždy platná.

 

Bohumil Řeřicha

 

Nový polský prezident Nawrocki a premiér Tusk směřují ke konfrontaci. Německý soused čelí bouřlivým časům.

Minulý týden složil přísahu Karol Nawrocki, nový polský prezident, kterého během volební kampaně podporovala celostátně konzervativní strana PiS. Zlom v politickém vývoji země. Donald Tusk má nyní otevřeného soupeře v prezidentském paláci a do příštích parlamentních voleb zbývají jen dva roky. Zároveň je na vzestupu krajní pravice – což je patrné nejen ze stabilního postavení strany

„Konfederace“, ale také ze vzestupu otevřeně antisemitského konspiračního teoretika Grzegorze Brauna. Ve společnosti s tak silným posunem doprava vyvstává otázka: Kam do této skládačky zapadá polská levice?

Nawrockiho, formálně považovaného za nezávislého, podporovala nejen strana PiS, ale i odcházející prezident Andrzej Duda, blízký spojenec PiS. Navzdory četným skandálům, které vyšly najevo během volební kampaně, dosáhl těsného vítězství – s náskokem necelých 370 000 hlasů v zemi s 38 miliony obyvatel. Jeho úspěch potvrdil sarkastické hodnocení některých pozorovatelů, že PiS je stejně jako Donald Trump „odolná vůči skandálům“. Existují i ideologické paralely: Nawrocki navštívil Trumpa během jeho volební kampaně a několik týdnů před volbami se ve východním Polsku konala Americká konzervativní politická akční konference (CPAC). Oficiální delegace amerického prezidenta se dokonce zúčastnila inaugurace ve Varšavě.

Ve volebním boji Nawrocki otevřeně útočil na úřadujícího premiéra Donalda Tuska a obviňoval vládu z několika krizí – mimo jiné i v systému soudnictví. Představil jasně euroskeptický program, který odmítal Evropskou zelenou dohodu, společnou evropskou migrační a azylovou politiku a vstup Polska do eurozóny. Nawrocki se prezentoval jako konzervativní politik oddaný ochraně národních a křesťanských hodnot. Především od začátku oznamoval prezidentský úřad, který bude v ostře opozici vůči vládě.

Pro Tuska je to skutečně vážný problém. Situace se obrátila: Z počáteční euforie, kdy se mu v prosinci 2023 po osmi letech vlády strany PiS podařilo vytvořit liberálně-levicovou koalici, už téměř nic nezbylo. Podle červencových průzkumů zůstává lídr strany PiS Jarosław Kaczyński nejnedůvěryhodnějším politikem v zemi (56 procent nedůvěry, 30 procent důvěry) – těsně následovaný Donaldem Tuskem (52 procent nedůvěry, 35 procent důvěry). Schválení Tuskovy vlády také klesá: 48 procent populace hodnotí jeho kabinet negativně. Aby znovu získal širší podporu, Tusk se stále více spoléhá na protiimigrační nálady, zavádí hraniční kontroly a oznamuje škrty v dávkách pro ukrajinské uprchlíky. Zdá se však, že tyto populistické manévry nepřinášejí žádné ovoce. Tuskova vláda je v těžké situaci.

Polsko evidentně prošlo výrazným posunem doprava.

Kromě probíhající polarizace polské politiky, která je rozdělena na dva nesmiřitelné tábory – Tuskovu Občanskou platformu a PiS – se objevuje nový fenomén: krajní pravice dosáhla v prezidentských volbách pozoruhodných výsledků. Sławomir Mentzen z Konfederace, spojenec německé AfD, skončil v prvním kole třetí s necelými 15 procenty hlasů. Grzegorz Braun překvapivě obsadil čtvrté místo s více než šesti procenty. Otevřeně antisemitský konspirační teoretik ztratil imunitu v Evropském parlamentu za spáchání zločinů z nenávisti v Polsku. Teprve nedávno veřejně zpochybnil holocaust, aniž by ztratil podporu.

Polsko evidentně prošlo výrazným posunem doprava. Sławomir Mentzen oslovoval především mladé muže, ale nejen je. Mentzen i Braun dosáhli značného úspěchu ve východním Polsku, na venkově i v malých městech, a dokonce mobilizovali i nevoliče. Především však získali hlasy proti establishmentu a protestující od těch, kteří byli unavení z nekonečného střídání moci mezi Občanskou platformou a PiS. To vše by mělo německým čtenářům znít povědomě, protože to připomíná recept na úspěch AfD.

V tomto ohledu strana PiS chytře rozpoznala náladu a nominovala prezidentského kandidáta, který s tímto posunem dobře rezonuje: politického outsidera, který hovoří jazykem nové pravice: kulturní konzervatismus spárovaný s ekonomickým liberalismem, podpořený bojem proti zdánlivě nekonečným obviněním establishmentu. Velmi podobné sebeobrazu, který si pěstuje Donald Trump, AfD a podobná hnutí.

Levice v Polsku mezitím zůstává slabá a roztříštěná. V prezidentských volbách získali tři levicoví kandidáti dohromady méně než jedenáct procent hlasů. V rámci levicového tábora je patrný jasný rozkol: „Postkomunistická“ středo-levá strana SLD si dokázala udržet svou tradiční voličskou základnu a oslovila především obyvatele menších měst a průmyslových oblastí. Kandidát strany Razem, radikálnější alternativy, naopak oslovil především mladé voliče v polských metropolích, kteří jsou z politického statutu quo rozčarováni. To poněkud připomíná nedávný volební úspěch Levicové strany v Německu.

V současných průzkumech veřejného mínění se jak třetí levicová strana, Lewica, tak i Razem, pohybují kolem pětiprocentní hranice. Vytváření volebních aliancí bylo v minulosti úspěšnou strategií a jejich programy se skutečně do značné míry překrývají. Ústředním bodem sporu je však účast v současné vládě – a s ní spojené kompromisy v tradičních levicových otázkách. Zda se levice dokáže přeskupit a najít si místo ve stále pravicovější polské politické krajině, se teprve uvidí.

Jedna věc je jistá: Polsko čelí turbulentním časům.

S volebním vítězstvím Karola Nawrockiho jsou reformní plány Tuskova kabinetu prozatím mimo hru. Přestože je role prezidenta v Polsku výrazně slabší než role premiéra, může efektivně blokovat práci vlády: například tím, že využije svého práva veta a nepodepíše zákony ani je nepředloží k přezkumu Ústavnímu soudu, instituci, která zůstává stranická a blízká straně PiS. Tusk Nawrockiho rezolutní prohlášení o jasné opozici vůči vládě kontroval slovy, že spolupráci uvítá s otevřenou náručí, ale v případě potřeby bude jednat „nemilosrdně“. Jedna věc je jistá: Polsko čelí turbulentním časům.

Tato konfrontační rétorika se stává srozumitelnější, pokud se na ni podíváme v kontextu volebního cyklu. Příští parlamentní volby v Polsku jsou naplánovány na rok 2027. Donald Tusk a jeho Občanská koalice čelí obrovskému úkolu zvrátit politický vývoj a znovu získat důvěru nespokojených voličů. Vzhledem k probíhající restrukturalizaci vlády může být Tusk dokonce nucen uvolnit místo novým lídrům, aby zmírnil svůj polarizující vliv.

Na druhé straně se strana PiS připravuje na znovuzískání moci velkým comebackem a v tomto boji využívá prezidenta jako strategický trumf. Krajní pravice se drží zpátky a zvažuje, která spojenectví jsou možná, aniž by ztratila svůj protiestablishmentový charakter. A levice (opět) bojuje o politické přežití. Raději by se neměl opakovat rok 2015, kdy se do polského parlamentu nedostal ani jeden levicový poslanec. Volební kampaň v Polsku již začíná.

Maria Skóra

Berlín

Dr. Maria Skóra je politická konzultantka působící v Berlíně a politická poradkyně v Das Progressive Zentrum.

https://www.ipg-journal.de/regionen/europa/artikel/auf-kollisionskurs-2-8455/?