Christoph Sigrist (61) je reformovaný teolog a 21 let byl pastorem curyšské katedrály. Od roku 2018 je mimořádným profesorem pro společenské vědy v Bernu. Vede výzkumné centrum Urban Diakonie v Curychu.
Simon Spengler (61) je katolický teolog a vedoucí kultury a komunikace katolické církve v kantonu Curych. V letech 2010 až 2015 byl mluvčím Švýcarské biskupské konference.
Motto:
Kostely musí být opět místy, v nichž společenství žije, kde se lidé za sebe postaví „ve jménu Božím“, kde je člověku rozumět. Tisíce lidí budou o těchto svátcích přitahovány do našich kostelů, zažijí překvapivé věci a budou dojati.
O Letnicích/ svatodušní svátky/ křesťané slaví radikální poselství. Ale málokdo je zná. Také proto, že církve zapomněly, jak překládat starou historii, říkají Christoph Sigrist a Simon Spengler.
Většina Švýcarů si Letnice spojuje s prodlouženým víkendem a dopravními zácpami na Gotthardu. Co tento svátek vlastně znamená, pane Sigriste?
Christoph Sigrist:
Letnice spolu s Nanebevstoupením vstoupily do křesťanského kalendáře ve čtvrtém století. Ti dva tvoří o Velikonocích trojici. Nanebevstoupení připomíná nanebevstoupení vzkříšeného Krista, který se loučí s tímto světem a je opět zcela s Bohem. O letnicích slavíme výlev Ducha svatého. Ježíšovi učedníci se na židovských dožínkách v Jeruzalémě setkali s lidmi z celého světa. Pohnuti Duchem svatým začali mluvit jazyky těchto národů. V obou dnech rezonují lidské zážitky: nejvzdálenější vzdálenost je prožívána jako nejdojemnější blízkost, řeč srdce staví most mezi mnou a tím druhým.
Simon Spengler:
Nyní jsi mluvil velmi jako kněz.
Jak byste to vyjádřil, pane Spenglere?
Spengler:
V centru příběhu jsou učedníci, kteří si uvědomují, že odteď jsou odkázáni na sebe. Od Velikonoc – Ježíšova vzkříšení – se jim znovu a znovu zjevuje. To končí Nanebevstoupením. Všechno se totiž točí kolem Velikonoc. Protože smrt nemá nikdy poslední slovo. O Letnicích učedníci chápou, že mají tento příběh vynést do světa. Proto jsou také letnice považovány za založení církve. A mimochodem: Neustále mluvíme o „učednících“. Ale v knize Skutků jsou při tom ženy. Bible je zmiňuje jménem, Letnice a rané křesťanství nebyly žádné události pro muže.
I tak je příběh spíše vztahující se na sebe než sebevysvětlující. Pro necírkevní publikum: Proč stojí za to o nich vědět o 2000 let později?
Spengler:
Protože je naprosto kompatibilní s naší dobou. Příběh o letnicích krásně vysvětluje, že v Jeruzalémě, kam se učedníci stáhli, se shromáždili lidé ze všech koutů světa. Je to popis multikulturní společnosti, jak ji známe dnes zde v Curychu. A se vším, co k tomu patří: konflikty a strach ze ztráty většiny, která se nyní sama stává menšinou. A v této situaci Petr chápe: Všichni jsme lidské bytosti. A můžete překročit dělící hranice. Bez ohledu na to, zda se jedná o národnostní, etnické nebo sexuální hranice. A to je hlavní úkol křesťanského společenství. Kdekoli spolu křesťané žijí, musí se neustále snažit bořit hranice.
Sigrist:
Přechod hranic je opravdu klíčové slovo. A zkušenost s překonáváním takových hranic. Mohu vyprávět svůj osobní příběh této hraniční zkušenosti?
Velmi rád.
Sigrist:
Spadl jsem deset metrů do ledovcové trhliny na Bernině. Pode mnou bylo jen černo. Nevěděl jsem, jestli budu zachráněn. Nedokážu popsat to ticho. Téměř po hodině se u prolomené díry objevila hlava a zavolala: "Žijete ?" To byla moje velmi osobní velikonoční a letniční zkušenost: být povolán k životu z mrtvého ticha podsvětí, být vyhnán z úzkých komnat, abych mohl žít blízko lidem, rozumět jim, sdílet s nimi život. Biblické příběhy jsou básně plné zážitků Boha a lidí. Její obrazy se stávají srozumitelnými jako poezie.
Spengler:
Ale porozumění příběhům nestačí. Důležitější než lidé jdoucí na bohoslužbu o Letnicích a nechat si tam vyprávět příběh je, že s těmito zkušenostmi mohou něco udělat. A že se nám jako křesťanskému společenství daří tuto zkušenost zprostředkovat.
Sigrist:
To souhlasí. Slavení bohoslužeb je pro instituci samozřejmě důležité. Už to ale nejsou výlučně místa, kam se tato zkušenost přenáší. My zástupci církví to musíme přijmout. Proto musíme sestoupit z kazatelen a zpoza oltářů. Musíme se naučit vzdát se moci. Mříž mezi chórem a chrámovou lodí musí být stržena. Zkušenost s Bohem je všeobecné dobro, každý a každá ji může předávat.
Pochopily předchozí generace lépe příběh o letnicích vyprávěný při bohoslužbách?
Spengler:
Jsem velmi opatrný, když říkám: Dnes už to nefunguje, ale biblickým příběhům dříve každý rozuměl. Sám jsem to v dětství zažil. Moje rodina a mé prostředí byly velmi katolické. Ale pro mnohé nebylo jádrem jejich víry osvobozující poselství Velikonoc a Letnic, ale spíše strach z pekla. Proto jsi měl vždy poblíž svěcenou vodu. Lidé proto chodili na poutě a každou neděli chodili do kostela. Samozřejmě bylo také vykonáno mnoho dobrých věcí. Dobročinnost se žila na vesnici, u příbuzných a v sousedství. To bylo samozřejmé a křesťanská odpovědnost působila. Ale strach z pekla byl přesto základním faktorem jejich religiozity.
Sigrist:
V dětství jsem neznal žádný „strach z pekla“, ale v mém reformovaném prostředí byla také hnací síla, která nepocházela ze zkušenosti letnic. Pro nás to byla práce. Můj otec byl ke mně velmi shovívavý, kromě případů, kdy jsem byl líný. To se šíří hluboko v mé reformované duši. Kalvínská myšlenka za tím je, že můžete cítit Boží milost v práci, produktivitě a úspěchu.
Můžete to shrnout takto: V minulosti nemusely být církve srozumitelné, protože měly moc. Je nutné si vysvětlovat resultát ztráty moci církve?
Sigrist:
Ano, je to jistě resultát ztráty suverenity společnosti ve výkladu smyslu a transcendence. To je role, do které si církve ještě musí najít cestu.
Pokud jsou Velikonoce a Letnice posláním konat dobro ve světě v krizi, neměly by být církve mnohem političtější? Ve skutečnosti toho moc neslyšíte. Švýcarská biskupská konference dodnes nenašla slova o válce na Ukrajině a při hlasování církve mlčí…
Sigrist:
To je samozřejmě neočekávané formulováno. Mnozí, včetně mě, zastupují a žijí politický rozměr evangelia ve všech otázkách spravedlnosti, míru a integrity stvoření. Ve věznicích, nemocnicích a azylových střediscích jsou velmi přítomni dobrovolníci i místní sbor. Veřejně je to jen sotva vnímáno.
Proč to není vnímáno.“
Sigrist:
Na jedné straně samotné církve opakovaně potvrzují vyprávění o službě Bohu, dogmatu a vzdálení světu. Na druhou stranu, jako představitel církve se vás média ptají pouze na problematiku klesajícího členství, zneužívání a pro katolíky je tu i téma žen.
Spengler:
V posledních deseti nebo dvaceti letech došlo v církvích k masivnímu ústupu do sebe, jak mezi vámi, reformovanými křesťany, tak mezi námi, katolíky. Mezi reformovanými panuje také strach ze ztráty toho, že již nebudou státním náboženstvím. . .
Sigrist:
. . .Ano, máš pravdu. Zkušenost s příslušností k menšině je pro nás stále nová.
Spengler:
K tomu se přidává strach z urážky ve chvíli, kdy už jste tak jako tak pod tlakem. Z toho také pramení mlčení církví k velkým otázkám naší doby. To lze také spojit s Letnicemi: Jaké je poselství o Letnicích 2024 od Švýcarské biskupské konference? Jaké je letniční poselství Švýcarské federace evangelické církve? Pár zbožných slov jistě ještě přijde. Pravděpodobně něco jako to, co jsme řekli dříve, o učednících a Duchu svatém. Slova a příběhy, kterým málokdo rozumí. Otázka je tedy oprávněná: Co to všechno znamená dnes? Co to znamená ve válce na Ukrajině, v Gaze a ve všech zapomenutých konfliktech světa?
To je přesně ta otázka: Co to znamená?
Spengler:
Že křesťanské společenství musí být trnem v těle všude tam, kde je člověk zotročeným tvorem. Ať už s ohledem na válku na Ukrajině nebo na propast mezi bohatými a chudými v naší vlastní zemi, to tak nemusí zůstat. Něco jiného je možné.
Co by bylo cestou, jak přeložit křesťanské poselství a oslovit lidi?
Sigrist:
Kostely musí být opět místy, v nichž společenství žije, kde se lidé za sebe postaví „ve jménu Božím“, kde je člověku rozumět. Tisíce lidí budou o těchto svátcích přitahovány do našich kostelů, zažijí překvapivé věci a budou dojati.
Spengler:
Přesně tak. Není cílem, aby pastor, teolog nebo biskup v roce 2025 znovu vysvětloval v NZZ, co znamenají Velikonoce a Letnice. Cílem by bylo, aby vznikla zpráva o svatodušní mši churského biskupa, která se nekoná v katedrále, ale v deportační věznici. Pokud se biskupovi podaří postavit se před tyto lidi z celého světa a všech náboženství, jejichž jedinou perspektivou je, že budou brzy posláni zpět do své bídy; Podaří-li se mu tam přežít, má-li jim v jejich beznaději co říci, pak porozuměl Velikonocům a Letnicím a umí jim také předat poselství. Ale musím se přiznat, že nevím, jestli bych v takové situaci dokázal přežít.
Annalena Müller
https://www.nzz.ch/schweiz/alles-dreht-sich-schliesslich-um-ostern-darum-dass-der-tod-nie-das-letzte-wort-hat-an-pfingsten-verstehen-die-juenger-dass-sie-diese-geschichte-in-die-welt-hinaustragen-sollen-ld.1830748?mktcid=nled&mktcval=181&kid=nl181_2024-5-20&ga=1