Myšlenky papeže Františka a rabína Abrahama Skorky

Milí přátelé dovolím se s vaším laskavým svolením zavěsit myšlenky u příležitostí Nového roku, dvou velkých náboženských vůdců, dnešního papeže Františka, Jorge Bergoglia, když byl ještě arcibiskupem v Buenos Aires a vedl tam upřímné rozhovory s tamějším rabínem Abrahamem Skorkou ... Bylo to již před řadou let, ale je to stále platné.

Jorge Bergoglio:

 "Dialog se rodí z úcty k druhému člověku, z přesvědčení, že ten druhý nám má co říct. Předpokládá, že ve svém srdci uvolníme místo pro jeho postoje, jeho názory a návrhy řešení. Rozmluva mezi dvěma osobami vyžaduje srdečné přijetí toho druhého, a ne jeho předběžné odsouzení. Abychom mohli vést dialog, musíme odbourat obranné mechanismy, otevřít dokořán dveře našich domovů a nabídnout lidskou vřelost. Existuje řada překážek, které dnes a denně dialog znemožňují: dezinformace, klepy, předsudky, nactiutrhačství, pomluvy. Tyto věci přispívají ke kulturní zbabělosti, jež dusí veškerou otevřenost vůči jiným lidem Maří samotný dialog i možnost setkávání s druhým člověkem...

Abraham Skorka :

"Nepochybně ten, kdo řídí jakékoliv společenství, musí být člověk důvěryhodný a spravedlivý, který podle toho také jedná. Pro duchovního vůdce představuje jednu z největších výzev úkol zprostředkovat, aby mezi lidmi zavládl mír. Vyjádřeno biblickou řečí- zakročit před Bohem ve prospěch lidí. Tak činil Abraham, když se přel s Bohem, aby zachránil spravedlivé ze Sodomy a Gomory, měst, která Bůh za hanebnosti, jež jejich obyvatelé páchali, odsoudil ke zkáze. Smlouval s Bohem, aby zachránil lidské bytosti. To je velmi vzdálené boji o neomezenou, svévolnou a vrtkavou moc., kterého jsme byli tak často svědky. Velké diktatury dvacátého století jsou toho nestrašlivějším důkazem. Někteří odborníci na chování jednotlivců i celých společností zastávají názor, že totalitní hnutí dvacátého století- nacismus a komunismus-se vyznačovala rysy, například používáním symbolů, mystikou, které měly mnoho společného s náboženstvím. Masy snívají o "spasitelích", jež vyřeší všechny problémy a úzkosti, čehož využívají géniové zla, kteří je svedou, ovládnou jejich mysl a srdce, aby je pak mohli dle libosti řídit. Argentina tímto fenoménem trpí již dlouho. Naše společnost inklinuje ke spasitelům. Myslím, že můžeme mít vedoucí představitele, ale ne vůdce. Protože vůdcové vedou k určitým cílům, kdežto vedoucí představitelé spravují. Skuteční vůdcové se řídí hodnotami, které vycházejí z představy práce, jež se promítá do transcendentna, řídí se touhou tvořit dějiny, a tím řeší problémy budoucnosti a slouží jako vzor pro příští generace.. Vedoucí představitele zajímá jen přítomnost. Ale pokud má mít politika něco společného s náboženstvím, nemá to být rozhodně Bůh, ale pouze povinnost přibližovat se problémům člověka. Politika a náboženství jsou dva přístupy k problematice lidského bytí a jeho zvratům. Jediným prostředkem, jak může národ zabránit vůdcovství s neblahými následky je vzdělání ."