Facebook
image
Drobečková navigace

Úvod > O nás > Slovo farníka > Proč jsem křesťanem a katolíkem?

Proč jsem křesťanem a katolíkem?



Proč jsem křesťanem a katolíkem? Toť zajímavá otázka. Pokřtěn jsem byl aniž bych o tom věděl, dva měsíce po narození v únoru 1945. Vnímat jsem začal náboženství po nástupu do 1.třídy ve škole v Chomutově. Vedl mne k tomu otec, jen matně pamatuji, že na náboženství jsem chodil do 3. třídy, kdy v roce 1953 jeho vyučování skončilo. Nic si již z toho nepamatuji, ale líbila se mi razítka, která jsem za účast na vyučování dostával. V 9. letech přišlo svaté přijímání a pak dlouhé roky nic…vychováván ve škole k ateismu, otec zůstal stále plně věřící a ze mne se nakonec stal komunista vědom si dodnes toho, kolik utrpení ve 20.století tato ideologie nejen v Evropě, ale i ve světě přinesla.

Jak pravil kdysi Winston Churchill - „levičákem může být člověk jen jednou v životě“. Jako člen Kruhu přátel česko-německého porozumění jsem se od roku 1993 začal pravidelně setkávat s německými členy z Bavorska. Značná část jich byla katolíky. Byli to zbožní a velmi hodní lidé. Pokaždé když jsem je navštívil musel jsem navštívit i kostel, a bavorské barokní kostely jsou nádherné. A právě baroko typické svou architekturou, výzdobou, artefakty, hudbou a jeho zbožností mne přivedlo k přesvědčení, že historii Evropy nelze oddělit od historie křesťanství, ať už to je katolictví nebo protestantství. 

Křesťanství, které provází dějiny Evropy více jak dva tisíce let, určovalo ducha a kulturu tohoto jedinečného kontinentu, kde vznikla i demokracie. A helénská kultura, římské právo a vliv judaisticko-křesťanského étosu se staly jeho duchovním a kulturním základem i přes  války včetně  náboženských, které se Evropou prohnaly, ale i temných stránek katolické církve. 

Jak  americký politický komentátor indického původu Fareed Zakaria píše ve své knize Budoucnost svobody: „nejtrvalejším dědictvím Říma je římskokatolická církev“. Příběh svobody podle Zakarii začíná právě v katolické církvi, i když jako instituce svobodu myšlení nevyznávala, její struktura je  hierarchistická a autokratická a k potlačení disentu používala někdy odporné metody (např. španělskou inkvizici a nebo  odporné zločiny španělských křesťanských dobyvatelů na původních indiánských obyvatelích Latinské Ameriky)

 … Od samého počátku se však vytrvale stavěla proti moci státu. Měla v moci základní společenské instituce, jakými jsou obřady manželství, narození a smrti. Vlastnictví církve a kněží nebylo zdaňováno - což mělo velký význam, když v Evropě vlastnila katolická církev třetinu půdy. Tak se stala historicky první a jedinou institucí, která byla nezávislá. Bez podpory katolické církve by však nevznikla díla, když budu jen jmenovat Leonarda da Vinciho, Michelangela Buonarrotiho a řady dalších vynikající umělců a architektů, která zdobí již staletí současný svět.

V dnešní  době i přes krizi, kterou katolická církev prožívá a myslím si, že i také svojí vinou, necítím, že bych se měl od ní odvrátit. Naopak, o to více je silnější poselství Ježíše Krista: „Miluj bližního svého jako sebe sama“. A sám papá Francesko říká: „Kdo ztratí víru ztratí i naději“.

Bohumil Řeřicha