Mluv se mnou a hodně

Při svých občasných rozhovorech s podbořanským děkanem Otcem Alexandrem Siudzikem často hovoříme o dětech, jaké jsou to již v útlém věku osobnosti.a dokáží pochopit i víru. Nejdůležitější při jejich výchově je naslouchat jim, mít pro ně trpělivost, ale hlavně hodně lásky.

„Každá vzdělávací politika musí ztroskotat, když rodiče s jejich dětmi nemluví !“

Před nějakou dobou vyšla v Německu studie o vlivu komunikace s rodiči na vývoj dětí. Podle mých zkušeností to lze vztáhnout i na naše poměry. Rodiče s dětmi nemluví. Polovina oslovených 15letých si stěžovala, že se s nimi rodiče nebaví. Alarmující bylo zjištění, že zatím co 90 % maďarských a italských dětí pravidelně rodiče odpovídají, v Německu jen 45 %.

Mluvení nestojí nic. Italové se svými dětmi mluví všude a nepřetržitě. Německým dětem jsou ličeny zákazy jsou odkazováni do prostoru, protože ruší a přece s těmi kdo ruší, se nemluví. Převládá mlčení nebo se vůbec nemluví. Všeobecně se říká, že mluviti je stříbro a mlčeti je zlato. Ve výchově dětí je to maximální jed. Většina dotázaných 15letých, je vystavena rodičovské málomluvnosti již od kolébky. A to má následky. Jedna klasická studie chicagské univerzity ukázala již před více jak 20 lety, že 20měsíční dětičky mají od mnohomluvných matek o 131 více slov ve své jazykové zásobě, než děti od matek se strohým, jednoduchým vyjadřováním.. A o čtyři měsíce později se propast rozšířila na 295 slov. V důsledku toho jsou děti, s kterými se nemluví, nezpívá a nerýmuje jednoznačně znevýhodněny. Experimentální psychologové na univerzitě v Oxfordu nalezli u 3 až 4letých dětí souvislost mezi vnímavostí pro koncové rýmy a opakování stejných hlásek na začátku po sobě jdoucích slov /aliterace/ a ranným rozvinutím schopnosti ke čtení. Televize které je tak mnoho dětí vydáno napospas, nemůže nahradit klín na kterém dítě sedí a je mu zpíváno „houpy, houpy.“

Více spánku, více knih a méně televize.

V 90 letech američtí výzkumní pracovníci vyšetřili nejen děti ale i jejich rodiny aby přišli na kloub, proč se ve standardizovaných testech nezavírají mezery mezi bohatými a chudými. Vždy stále tyto testy ukazují, že chudé děti už v ranném věku zaostávají za těmi ze střední a nebo vrchní vrstvy. Co objasňuje tento odstup, geny, zdravější výživa, intaktní rodina, lepší zprostředkování hodnot, více spánku, více televize, méně knih ? Aby se přišlo na základ těchto otázek , bylo pozváno 42 rodin ze všech vrstev obyvatel. V 3letém pozorování se zaznamenalo všechno co se mezi rodiči a dětmi mluvilo. Pak se analyzoval vývoj řeči dětí a komunikační styl jednoho s rodičů. Následně se zjistilo, že růst slovní zásoby byl jednoznačně specifický podle vrstvy. Ve 3 letech měly děti střední vrstvy 1100 slov v inventáři a děti z vrstvy, která je odkázána na sociální pomoc jen 525. IQ dětí souviselo úzce s jejich slovní zásobou. Ta činila v průměru 117 slov u dětí rodičů střední vrstvy a 79 u dětí znevýhodněných. Objasnění přineslo ohromující odpověď: Rozsah slovní zásoby koreloval jednoznačně ne s příjmem rodiny, nýbrž s počtem slov s kterými rodiče s dětmi hovořili. Rodiče ze střední vrstvy se obraceli k dětem průměru se 487 vyjádřeními za hodinu všechno mezi jednoslovnými příkazy až po monology. U dětí jejichž rodiny byly odkázány na sociální pomoc slyšely děti taková vyjádření 3x méně . Z toho také vycházel rozdílný charakter oslovení podle sociálního postavení. Velký rozdíl ležel v hojnosti „odrazování“ t.zn.zákazů, nebo nevole, které děti ke své osobě doma slyšely, ve srovnání s povzbuzováním nebo pochvalnými slovy. Až do 3 roku věku slyšely děti z vrchní a střední vrstvy 500 000 povzbudivých slov a 80 000 vyjadření odrazování, nevole. Děti ze znevýhodněných rodin slyšely naopak 200 000 vyjádření odrazování a nevole a jen 75 000 pochvalných vyjádření. Zjistilo se též, že komplexnost dětské řeči roste s počtem vyslechlých slov. Mimo to bylo dokázáno jak velmi bohaté slovní prostředí v ranném dětství ovlivňuje IQ a úspěch ve škole v pozdějším životě.

Méně slov a více odrazování a vyjadřování nevole doprovází rozhodně nižší IQ. Zatímco trvalé mluvení a vliv povzbuzování s kompletními větami IQ podněcuje. Rodiče ze střední vrstvy zajišťují jejich dětem s každým vyjádřeným slovem předstih, který neustále roste. K těmto výsledkům se došlo před více jak 10 lety. Od té doby se nespočet sociálních badatelů a psychologů zabýval stejným problémem. Ve vztahu k jejich metodám šli při tom často rozdílnými cestami. Výsledek byl však podobný. Existuje souvislost mezi sociálním postavením a intelektuálním růstem. Rodiče dětí vyšší vrstvy jsou senzibilnější , povzbudivější a méně se distancují. To všechno jsou vlastnosti, které podporují IQ a zralost ve škole. Je potom blahobyt odpovídající faktor? Výzkum ukázal, že materiální zajištění sice určitou roli hraje ale ne tu největší. Děti z chudých rodin můžou být milé, šťastnější možná také zdvořilejší. Přece jejich výchova není příznivá pro nároky moderní společnosti.

Jak se dají tyto nevýhody zvládnout ? Musí být nejdříve vymýcena chudoba aby se propast mezi dětmi navždy zasypala ? Nechá se chudoba jako relativní pojem zcela odstranit ? A nebo musí člověk změnit kulturu výchovy dítěte- děti více povzbuzovat a méně odrazovat ? Mluvit s nimi v celých větách a nebo vůbec s nimi mluvit ? Můžeme včas ovlivnit děti v jeslích a mateřských školkách, které jsou odkázány od dětství na jednoslabičnost jejich rodičů ? Na tyto jasné otázky není jasná odpověď. Samozřejmě jsou ve světě školní zařízení, která dokáží úspěšně těmito problémy děti vést/ Anglie, USA/, ale jejich počet je menší než těch, která jsou v této problematice více méně neúspěšná.

Jen jedno výzkum bezpečně zjistil: Řeč je nástroj, který je od narození rozhodující pro vývoj dítěte. Rodiče, kteří s dětmi nemluví, podřezávají jejich životní šance. Peníze jsou důležité, mluvení je však důležitější !

Při procházkách Podbořany sleduji dětičky jak si to šlapou za ručičku s maminkami, a jak brebentí a jsou zvědavé. Obzvláště když se zastavím u plotu Mateřské školky v Hlubanech. Hned ke mně běží ptají se, vyzvídají, jsou to jedinečné neopakovatelné osobnosti. Bohužel ani za komunismu pro nás nebyli partnery stejné je to i dnes. Potřebují zda-li ti malí anebo větší jen porozumění a lásku a….povídat si s nimi.

Bohumil Řeřicha