Vzácná návštěva v Kostele sv.Petra a Pavla v Podbořanech v létě 2022

Vzácná návštěva v Kostele sv.Petra a Pavla v Podbořanech v létě 2022

Podbořany – růžencové bratrstvo v kostele sv. Petra a Pavla

Bylo založeno asi roku 1716 nebo krátce před tím, zprávu o nově vzniklém růžencovém bratrstvu podává v uvedeném roce podbořanský farář Jan Josef Lein (?) ve své žádosti adresované pražské konzistoři, v níž žádá schválení fundace, kterou bratrstvu zřejmě věnovala obec. (Národní archiv Praha, fond Archiv pražského arcibiskupství, kniha sign. A 39/1 (repertorium recept), f. 32r.)

V roce 1768 bylo toto bratrstvo evidováno v soupisu fundovaných bratrstev a procesí, které nechala po jednotlivých vikariátech vyhotovit pražská konzistoř – podle tehdejšího zápisu vlastnilo bratrstvo tři korce polí a peněžní částku 273 zlatých, což byl kapitál, z jehož úroků se platily běžné výdaje konfraternity.  (Národní archiv Praha, fond Archiv pražského arcibiskupství, kniha sig. B 35/1, nestránkováno, nefoliováno, Žatecko, vikariát Žabokliky)

V procesu josefínské likvidace náboženských bratrstev po roce 1783 bylo také toto bratrstvo zrušeno, tehdy byl jeho celkový majetek vyčíslen na 562 zlatých 53 krejcarů (dokumenty z rušení jsou uloženy v Národním archivu Praha, fond České gubernium – Komise pro likvidaci náboženských bratrstev, sign. NB XVI/17).

Využití smyslů v náboženském životě doby baroka:

Pokud hovoříme pro české země pobělohorské doby o tzv. barokní zbožnosti, máme na mysli podobu náboženského života, který se zde 

rozvíjel ve druhé polovině 17. století a byl silně ovlivněn barokní kulturou. Odehrával se v kulisách barokního výtvarného umění, hudby i slovesnosti a s tímto uměním měl také některé společné znaky. Například při náboženských slavnostech se uplatňovala teatrálnost a dramatičnost, mnohdy byly tyto slavnosti koncipovány jako velká divadla, kdy všichni účastníci byli zároveň herci i diváky.

V přístupu církve i věřících k náboženství hrály velkou roli smysly. Ve smyslovém vnímání se uplatnily všechny druhy umění, které byly využívány v sakrálním prostoru stejně jako při náboženských obřadech mimo něj.

Na zrak tehdejších lidí útočila více či méně rafinovaná architektura chrámů, stejně jako jejich vnitřní výzdoba, počínaje štafírovanými oltáři lesknoucími se zlatem přes sochařskou výzdobu a plátna obrazů až po iluzivní malby na stropech a klenbách. K tomu patří i zdobené ornáty kněžích, drahocenné kalichy a další mešní potřeby, planoucí voskové svíce a vůbec vše, co patřilo ke „svatému divadlu“ tridentské mše. Sluch byl během náboženských obřadů zaujat hudbou, ale také slovy kazatelů, z nichž mnozí dokázali své posluchače upoutat poutavými proslovy. Zvláště tzv. konceptuální kazatelství, které se u nás rozvíjelo od konce 17. století, umělo zaujmout posluchače překvapivými nápady, paradoxy a kontrasty, ale také hrou se slovy – někdy se jednalo až o jakási divadelní představení pro jednoho herce. Působení na smysly při pobožnostech doplňovala oblaka dýmu z vonného kadidla, která útočila na čich. Dokonce býval využíván i hmat, lidé měli možnost hladit a líbat relikviáře s ostatky svatých. Veškeré toto smyslové vnímání přispívalo u věřících k pocitům výjimečnosti, s nimiž se v barokním chrámu či při slavnosti pod širým nebem snažili dotknout nadpřirozeného světa.

Známá myšlenka historika Zdeňka Kalisty o tom, že podstatou baroka je „poznávání Boha skrze tento svět“, hovoří právě o tomto využití smyslů v náboženském životě – jejich prostřednictvím a s použitím hmotných uměleckých prostředků se člověk dostával ve svém duchovním životě blíže k Bohu.

Prof.PhDr. Jiří Mikulec, CSc

Historik raného novověku, vědecký pracovník Historického ústavu AV ČR, vysokoškolský pedagog, dlouholetý spolupracovník Ústavu českých dějin FF UK. Prof.PhDR Jiří Mikulec lektoroval knihu historičky Ivany Čornejové „Temno.“ Autorka v ní dokazuje, že doba baroka nebyla tak temná jak se traduje ve spojení s románem Aloise Jiráska „Temno.“

Podle jedněch historiků to byla tragická epocha spojená s násilnou rekatolizací a emigrací elit. Podle druhých čas monumentální barokní kultury a vzdělanosti, doba, kdy se české země opět otevírají světu a dohánějí opoždění způsobené dramatickými konfesijní a nacionálními střety. Stopy baroka v české krajině jsou nepřehlédnutelné a že i misi Tovaryšstva Ježíšova často provázelo horoucí vlastenectví, jak dokazuje například působení slavného jezuitského historika Bohuslava Balbína.