Vilém Exnar

Už jsem vám na těchto stránkách představila lidi se kterými se můžete potkávat na ulici. V tomto příběhu vám moc ráda představím člověka, se kterým se na ulici už nesetkáte, ale jeho odkaz stále žije. Dnes vám napíši o svém pradědovi Vilému Exnarovi. Je pro mne nepochopitelné, že ve svém šatníku neměl tričko, mikinu, svetr ani tepláky nebo bundu. Z fotek ho znám pouze v kalhotách a košili, případně v saku s kravatou, nebo bez ní. Na některých fotkách je také v uniformách, ale to musím začít od začátku.

Svého pradědu znám z fotek albumů, ale i z vyprávění svého táty. Protože v současnosti ještě probíhá v muzeu Hradce Králové výstava o četnictvu jejíž jedna expozice je věnována právě Vilému Exnarovi, vypůjčila jsem si z internetu část komentáře.

  „Povídání o skutečných četnících z humoreskové pátračky“

Jeden z nich se sice v seriálu pod svým jménem neobjevuje, ale přitom měl velmi zajímavý osud! Představujeme velitele hradecké pátračky, vrchního strážmistra Viléma Exnara! Právě on se stal velitelem po Jaroslavu Šiktancovi.

Zajděte i Vy na výstavu Četnické humoresky v Salonu republiky, která je v Museu východních Čech v Hradci Králové otevřena do konce března!

Pokud vás baví seriál Četnické humoresky, který v uplynulých týdnech Česká televize reprízovala, měli byste navštívit v našem muzeu také výstavu Četnické humoresky v Salonu republiky.

Každý pozorný televizní divák ví, že po Šiktancovi se stal velitelem pátračky Arazím. To se ale odehrálo jen v seriálu. V době, kdy Jaroslav Šiktanc předával svůj velitelský post svému nástupci už na hradecké pátračce Josef Arazim nesloužil. Tou dobou byl zdejší vůdce služebního psa téměř rok na četnické stanici v Opatově nedaleko Vysokého Mýta. Novým velitelem četnické pátrací stanice v Hradci Králové se tak stal na kraji roku 1937 vrchní strážmistr Vilém Exnar.

Vilém Exnar přišel na svět v Říkově u České Skalice 11. července 1897. V říjnu roku 1915 byl však nucen obléct rakouský stejnokroj a v řadách 30. zeměbraneckého pluku se zapojit do Velké války. Po výcviku vykonával strážní službu v Srbsku, kde byl svědkem násilí uherských vojáků na civilním obyvatelstvu.

Rok 1916 přinesl Vilému Exnarovi přeložení k 76. pěšímu pluku, se kterým byl poslán na ruskou frontu. U řeky Styr, nedaleko Rafalovky na dnešní Ukrajině, byl nasazen do první linie. Dle svých slov frontovou službou v rakouské armádě prošel bez jediného vlastního výstřelu a bez jediného vrženého granátu. Při tzv. Brusilově ofenzívě se Vilém Exnar dostal do zajetí. Tam záhy vstoupil do čs. legií.

Legionář Exnar se osvědčil jako vynikající průzkumník a osvědčil se i v bojových akcích. Za svou činnost byl oceněn Řádem sv. Jiří a později i řadou dalších vyznamenání. Prošel se ctí i slavnou bitvou u Zborova a účastnil se řady dalších bojových vystoupení našich legionářů. Při jednom z nich utržil průstřel nohy a později byl raněn do levé ruky. Prošel celou sibiřskou anabází a v závěru roku 1919 se nalodil ve Vladivostoku na loď Yonan Maru. V únoru 1920 pak doplul do Terstu a po několika dnech opět vstoupil na půdu své vlasti. S sebou ale z Ruska vezl poměrně netradiční zásilku – dva huňaté medvědy Káťu a Míšu, které věnoval prezidentu T. G. Masarykovi. Zvířata poté dlouhá léta žila v zřízeném medvědáriu v Jelením příkopu Pražského hradu. Jako památku na svou cestu s medvědy si Vilém Exnar uchoval vystavený bičík.

Záhy po návratu do vlasti nastoupil k četnictvu a působil na stanicích v Kostelci nad Labem, Horních Počernicích a Dolních Lažanech. Následně byl velitelem četnické pátrací stanice v Chebu, působil u ústředního četnického pátracího oddělení v Praze (na daktyloskopickém oddělení) a v roce 1937 se stal velitelem pátračky v Hradci Králové a později působil ve stejném městě u četnického pohotovostního oddílu.

Na počátku 40. let byl od četnictva propuštěn pro své působení v legiích. Během války se zapojil do tzv. masové aféry v Hradci Králové, kdy četníci z východních Čech potají převáželi maso do Prahy na podporu perzekuovaných rodin a odbojářů. Za svou činnost strávil vrchní strážmistr Exnar 10 měsíců ve vězení.

Po nuceném propuštění od četnictva a po propuštění z vězení žil u svého bratra v Říkově a pracoval jako zemědělský dělník.

Už 2. května 1945 odjel Vilém Exnar do Hradce Králové, kde se zapojil do příprav i průběhu povstání. Záhy po válce byl opět přijat k četnictvu. Velel stanici v Jasenné, železničnímu kontrolnímu oddílu v Hradci Králové. Léta 1946 a 1947 strávil jako velitel stanice v Lánech a později se stal druhým důstojníkem okresního velitelství v Podbořanech. Na počátku roku 1950 byl zproštěn činné služby u SNB a odeslán do trvalé výslužby. Ve výslužbě se živil jako fakturant, zemědělský dělník, věnoval se své rodině, chovatelství a zahrádkaření.

Bývalý velitel královéhradecké pátračky Vilém Exnar dožil v Podbořanech, které si zamiloval. Zemřel 5. ledna 1983. Jeho popel byl po letech – na vlastní přání – rozptýlen po zemi, kterou tolik miloval a za jejíž svobodu mnohokrát nasazoval svůj život.

Nejen s Vilémem Exnarem se můžete setkat v naší výstavě, stavte se!

To je krátké povídání, které jsem si stáhla z internetu. Chtěla bych jen zdůraznit pár vlastností svého předka, které článek nestačil postihnout. Kromě obrovské statečnosti a odvahy bych ráda zdůraznila jeho pokoru, skromnost a lásku k vlasti, které nám často chybí.

Sára Šebek